Historie

Tetín patří historicky k nejstarším vesnicím v České republice. Místo bylo osídleno již v paeolitu a době hradištní. Počátky Tetína jsou v pověstech spojovány s Krokovou dcerou Tetou, ale archeologicky je datován do poloviny 10. století. Počátkem 10. století zde byl dřevěný knížecí dvorec, který byl vdovským sídlem kněžny sv. Ludmily, která zde byla v roce 921 zavražděna. V 11. a 12. století zde bylo sídlo Tetínské župy, která spravovala celé Podbrdsko. Tetín je zmiňován v zakládací listině vyšehradské kapituly. V roce 1288 zde měl sídlo královský lovčí. Ke konci 13. století byl hrad přestavěn na sídlo přemyslovských levobočků. V roce 1321 hrad držel Štěpán z Tetína, který Tetín prodal císaři Karlu IV. Ten pak tetínské panství připojil ke Karlštejnu. Roku 1422 během husitských válek byl hrad zničen. Lokalita byla vážně poškozena vápencovým lomem počátkem 20. století.

 

predel

Krokovy dcery

Dlouho vládl soudce Krok lidu českému. Plných 39 let. I jeho mladší manželka Niva opustila tento svět dříve nežli on, dala mu však tři krásné decry: Kazi, Tetu a Libuši. Ty všechny byly nadány zvláštními dary.

První z nich, Kazi, vyznala se ve všech bylinách a způsobech lékařství. Pověst o jejím umění rozšířila se široko daleko, neboť mnoha nemocným pomohla. I vzniklo u našich předků takové úsloví, že když někdo stonal nevyléčitelně, říkávali oněm, že mu "ani sama Kazi nedokázala zdraví navrátit". Druhá Krokova dcera, jménem Teta, znala všelijaké báje o bozích a bohyních a jako kněžka jim na posvátných kamenech obětovala části úrody i vybraná zvířata. Nejmladší a nejmoudřejší z nich, Libuši, dostávalo se vytržení mysli poznání budoucích časů a dějů, a stala se proto proslulou věštkyní.

Každá z těch sester také dala si vystavět vlastní sídlo. Teta vybudovala hrádek Tetínna vrchu nad řekou Berounkou, Kazi žila na opevněném dvorci Kazíně, poblíže vsi Černošic a Libuše sídlila na hradisku Libušín, nedaleko místa, kde později vzniklo město Kladno.

Kotýz a Koda

Na hradě Tetíně kdysi sídlil sbor pannen, jež uctívaly pohanské bohy a chovalystádo divotvorných koní. Vedla je sestra vladyky Kotýze, který měl sídlo na nedalekém vrchu.

KODA

Na skále nad řekou Berounkou, které se za dývných let říkávalo Mže, nachází se zbytky hradu, který si dala zbudovat Krokova prostřední dcera Teta. Protože velmi ctila pohanské bohy, nechala na jednom návrší zvaném Pohled zřídit obětní kameny a různé modly ze dřeva, kamene, stříbra i zlata. Nejuctívanější z těch model byly dvě: První Klimba, mělapododbu koňskou, ta druhá, zvaná Kyhalů či Kuhán, vypadala jako dravý pták.

U oněch model na hoře Pohled bývaly konány pohanské obřady, o které pečoval sbor pannenských dívek. V jeho čele stála kouzelnice jménem Koda. Tak ji v šak jen málokdo jmenoval, dívky i lidé v okolí jí říkali prostě jen Baba. Byla to sestra vladyky Kotýze, který měl nedaleko od Tetína opevněný dvorec.

Kodina bratra Kotýze jedenkrát na jeho dvorci navštívil jeho dávný přítel, vladyka Slavoš, syn Vhodbojův. Když u něj pobyl několik dní, rozhodl se jej Kotýz představit také na Tetíně. Teta je přijala jak se sluší a rozprávěli spolu o dění v zemi i v kraji při řece, ba i k obětním kamenům a proslulým modlám na vrchu Pohled je Teta zavedla. Čím déle však na mladého vladyku Slavoše hleděla, tím více v něm nacházela zalíbení a v jejím srdci se rodila náklonnost, jakou nikdy vůči žádnému muži nepocítila.Ten cit jí zůstal i dlouho potom, co Slavoš s Kotýzem z Tetína odjeli. I poznala, že její místo není mezi pohanskými kněžkami, ale po boku vhodného manžela.

Teta pak Slavošovi vzkázala, že bude-li chtít, je připravena, stát se mu ženou a matkou jeho rodu. Vladyka rád souhlasil a brzy se na Tetíně slavila svatba. Pevnou rukou se pak Slavoš chopil vlády nad celým krajem. V okolí Tetína a dále v povodí Berounky založil řadu osad a dvorců. Též dva hrádky, Vyšbor a Nižbor a veliké hradisko, kterému se říkalo Slavošovo město.

Teta a Slavoš spolu měli jediného syna jménem Hes. Když vyrostl, zvelebil celý kraj ještě více, než jeho otec a založil hrad Heskov neboli Hýskov. Kromě toho objevil též velké naleziště železa, čímž si vydobyl proslulost po celých Čechách.

Když Slavoš a jeho syn Hes zakládali vsi a města, dali též střežit kupecké cesty, aby na nich bylo bezpečno a přestaly loupeživé přepady, o které nebyla v tetínském kraji nouze. Ty loupeže byly dokonce tak časté, že kupci začali Slavošovu městu posměšně říkat Beroun, neboť se mnohý z nich vracel z tohoto kraje obrán.

Zdroj: Petr Bahník Hrdinské příběhy z Čech, Moravy a Slezska z dob pohanských

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.. Více informací zde.